****** 144MHz/3,5MHz ****** [1.závod]
jednotlivci:
zlato: Eliška VORÁČKOVÁ (D60)
stříbro: Michaela GOMZYK OMOVÁ (D21), Karel FUČÍK (M20)
bronz: Alžběta LÉHAROVÁ (D19), Jana OMOVÁ (D60), Jiří MAREČEK (M50)
týmy:
zlato: D19: Alžběta LÉHAROVÁ, Pavla HOROVÁ, Petra LNĚNIČKOVÁ
D60: Eliška VORÁČKOVÁ, Jana OMOVÁ
stříbro: D21: Michaela GOMZYK OMOVÁ, Lucie PROCHÁZKOVÁ, Hana FUČÍKOVÁ
bronz: D35: Marcela ŠRUTOVÁ, Jitka ŠIMÁČKOVÁ, Leona SOUKUPOVÁ
M21: Karel FUČÍK, Jakub OMA, Michal VORÁČEK

****** SPRINT ****** [2.závod]
jednotlivci:
zlato: Michaela GOMZYK OMOVÁ (D21), Jitka ŠIMÁČKOVÁ (W35),
Eliška VORÁČKOVÁ (W60), Jakub ŠROM (M19), Jakub OMA (M21)
stříbro: Alžběta LÉHAROVÁ (D19), Hana FUČÍKOVÁ (D21), Jana OMOVÁ (W60),
Karel FUČÍK (M21), Zbyněk ŽÁČEK (M40)
bronz: Pavla HOROVÁ (D19), Ondřej ŠIMÁČEK (M19), Jiří MAREČEK (M50)

****** 144MHz/3,5MHz ****** [3.závod]
jednotlivci:
zlato: Michaela GOMZYK OMOVÁ (D21), Ondřej ŠIMÁČEK (M19),
Karel FUČÍK (M21)
stříbro: Pavla HOROVÁ (D19), Jitka ŠIMÁČKOVÁ (D35),
Alexandra LÁTALOVÁ (D50), Eliška VORÁČKOVÁ (D60)
bronz: Alžběta LÉHAROVÁ (D19), Hana FUČÍKOVÁ (D21), Jakub OMA (M21)
týmy:
zlato: D19: Pavla HOROVÁ, Alžběta LÉHAROVÁ, Petra LNĚNIČKOVÁ
D21: Michaela GOMZYK OMOVÁ, Hana FUČÍKOVÁ, Lucie PROCHÁZKOVÁ
M 19: Ondřej ŠIMÁČEK, Pavel HLADÍK, Jakub ŠROM
M 21: Karel FUČÍK, Jakub OMA, Michal VORÁČEK
stříbro: D60: Eliška VORÁČKOVÁ, Jana OMOVÁ, Alenka PÁTKOVÁ
M50: Jiří MAREČEK, Miroslav VLACH, Stanislav JELÍNEK
bronz: D35: Jitka ŠIMÁČKOVÁ, Leona SOUKUPOVÁ, Marcela ŠRUTOVÁ

****** FOXORING ****** [4.závod]
jednotlivci:
zlato: Pavla HOROVÁ (D19), Michaela GOMZYK OMOVÁ (D21),
Eliška VORÁČKOVÁ (D60), Karel FUČÍK (M21)
stříbro: Jana OMOVÁ (D60), Jakub ŠROM (M19), Jakub OMA (M21)
bronz: Alžběta LÉHAROVÁ (D19)

Dění na MS:

6.9.

Těsně po půlnoci přijíždíme na místo, do centra konání Mistrovství světa. Venku poprchává a je celkem zima. Chvíli trvá, než se vyřídí ubytování (snad ani nemusím říkat, že náš příjezd nečekali). Ubytovaní jsme v hotelu Angella [angela], pod sjezdovkami, kde za pár dní poběžíme sprint. Asi tak ve dvě ráno jdeme spát. Vstáváme v 7:00, jdeme ještě rozespalí na snídani a v 8:00 jedeme autobusem na první tréninkový závod (144MHz). To jsme ještě nevěděli, že to není naše první ani poslední návštěva místa startu, neboť na stejném místě byl i start všech ostatních třech tréninkových závodů:) Kde byste asi tipovali cíl? Jestli pár metrů od startu, tak jste se trefili.

7.9.

Další den byl obdobný, jen se běžela osmdesátka. Organizátoři první závod moc organizačně nezvládli, takže náš tým sepsal chyby, nedostatky atd. a předal organizátorům. Ti větší chyby odstranili. Ovšem název soutěže (World Cup) ještě neodpovídal standardům světového poháru. Ještě bylo co zlepšovat.
Naproti tomu, co se týče jídla, snad se nenašel nikdo, kdo by si stěžoval. Na snídani, oběd i večeři si každý mohl vybrat z několika hlavních jídel, příloh nebo třeba dezertů.

8.9.

Tohoto dne jsme již nebyla ta malá česká skupinka mezi grupou čínských závodníků. Přijeli ostatní členové české reprezentace (hlavně veteráni). Ovšem i osatatní státy se rozrostly o nemalý počet. Den stejný, jako ty předchozí: stejný čas, stejné místo, stejná trať, stejný start i cíl. Vopruz.

9.9.

Změny v rozvrhu? Ale kdepak. Naše tréninky jsme zakončili osmdesátkou a těšíme se na zítřejší den volna.

10.9.

Klídek a pohodička. Alespoň dopoledne, kdy mnozí z nás využili možnost jít se vykoupat do nedalekého bazénu nebo se pořádně vypotit v sauně. Večer proběhlo vyhlášení těch nejlepších závodníků na dvoumetrech, osmdesátkách a jednom dvoumetru + jedné osmdesátky. Samozřejmě nechyběli státní hymny pro vítěze. Takže jak asi tušíte, byl to dlouhý večer.

11.9.

Je poznat, že se to blíží. Dopoledne probíhaly tréninky na klasiky. A další den již byl na ostro.

12.9.

První den závodů. Startovní pole se hned po startu rozdělilo na závodníky běžící v koridoru dolů do údolí (144MHz) a ty, kteří zůstali na vrstevnici a neklesali (3,5MHz). Jelikož při zavážení kontrol došlo omylem k záměně osmdesátkové dvojky v údolí za dvoumetrovou dvojku na kopci, někteří závodníci měli s tratí nemalé problémy. Dvoumetrová dvojka v údolí házela sem tam a jen ti nejzkušenější si s tím hravě poradili. Ti ostatní měli holt smůlu. Časy na dvoumetru šly těžce pod 100 minut. Osmdesátka byla sice vyrovnanější, ale také nebyla jednoduchá (i když trať byla kratší než na dvoumetru). Za zmínku stojí výkon Elišky Voráčkové, která jako jediná vybojovala na dvoumetru individuální zlatou medaili. Celkově se ale českému týmu tento den nevydařil. Co přinese další den?
celkem 11 medailí (3-3-5)

13.9.

Druhý den byl na programu sprint. Start nedaleko od hotelu. Cíl uprostřed náměstí hotelu. Všichni se báli, jak bude osmdesátka ve svazích, kde jsou v zemi zakopané dráty, měřit. Obavy však byly zbytečné. Náš tým si se vším hravě poradil a i když v tomto závodu nebylo hodnocení týmů, náši reprezentanti vybojovali více medailí, než předchozí den. A zde máme nové mistry světa ve sprintu: Miška Omová (D21), Jitka Šimáčková (D35), Eliška Voráčková (D60), Kuba Šrom (M19), Kuba Oma (M20).
celkem 13 medailí (5-5-3)

14.9.

Třetí den opět klasiky. V noci sprchlo, takže se dalo čekat, že v kopcích nebude dvoumetr zrovna dvakrát dobře měřit. Naštěstí na závod už nepršelo. Koridor směrem do kopce, start pod ním. Závodníci s dvoumetrem neměli prvních pár minut kromě plazení se na vrchol kopce nic moc co dělat, neboť jakékoli snahy o změření lišky by byly jen ztrátou času. Zato osmdesátkáři, ti mohli v kopci bez problémů měřit (aspoň si trochu odpočinuli) a první kontrolu číslo 5 brali ti nejrychlejší do 10 minut. Jak se dalo čekat, časy na dvoumetru byly rekordně vysoké. Pro zajímavost, vítězka W19 to měla za 144:11. Ovšem Fuf opět nezklamal a přesto, že měl o kontrolu víc, než juniorky, zvítězil časem 58:45. To by nebylo, abych nezmínil výkon Sandry Látalové, která skončila na vysněném druhém místě. Překvapivé druhé místo obsadila také Pája Horová, která s dvoumetrem před MS zrovna moc nevycházela.
V ten den se večer konal hamfest. Byl to dobrý nápad uspořádat ho před foxoringem? Můžete se zeptat těch, kteří oslavovali své úspěchy na MS. Myslím že by vám odpověděli ne, neboť se ráno jen těžce zvedali z postele, aby byli v čas na startu foxoringu, který měl start nula 9:30.
celkem 17 medailí (7-6-4)

15.9.

Čtvrtý, poslední den závodů to vypadalo, že bude zima a možná i sprchne. Mraky se ovšem protrhali, vysvitlo sluníčko a oteplilo se. Foxoring se mohl odstartovat. Po hamfestu někteří závodníci vypadali dosti vyčerpaně a to ještě ani nevyběhli. Ovšem ne všichni. Foxoring se i přes obavy závodníků celkem vydařil, až na přehnané délky tratí veteránských kategorií a do Česka putuje dalších 8 cenných kovů.
Poslední závod, kde jsme mohli sebrat soupeřům cenné příčky skončil. Poslední vyhlášení výsledků proběhlo večer i s ukončovacím ceremoniálem a všichni mohli odjet zpět domů, pochlubit se, co v Srbsku dokázali.
celkem 8 medailí (4-3-1)

Závěr

Slova nemohou vyjádřit všechno. Andrej k našim výkonům na MS jen řekl:"Není co dodat!" Opět jsme ukázali, že zaslouženě patříme v tomto sportu mezi ty nejlepší ROBáky světa. Loňské úspěchy jsme dokázali obhájit a díky další disciplíně, foxoringu, jsme získali o 6 cenných kovů více, než za loňský rok. Good job.
Co přinese ME v Polsku příští rok? Kdo se nominuje? Obhájíme sbírku medailí? To vše se dozvíte již za rok.

Účastníci Mistrovství z SK RADIOSPORT

Loni na ME v Rumunsku získal náš oddíl 7 medailí (2-2-3) z toho 1 individuální. Letos jsme na MS získali celkem 10 medailí (3-5-2) z toho 6 individuálních. Má cenu k tomu něco dodávat? Je vidět, že se náš oddíl v zisku medailí na velkých šampionátech stále lepší. Co přinese další sezóna? Kdo se nominuje na ME v Polsku 2013? To vše budeme vědět již za rok. Tak běhejte, liškařte, třeba také vyhrajete Mistrovství světa, kdo ví?

zpracoval Jakub Šrom

celkem 49 medailí (19-17-13)

Statistiky našeho oddílu na MS

pořadí	jméno	počet medailí	individuální medaile
1. místo	Jakub Šrom	3 (2-1-0)	2 (1-1-0)
2. místo	Lucie Procházková	2 (1-1-0)	0 (0-0-0)
3. místo	Jiří Mareček	3 (0-1-2)	2 (0-0-2)
4. místo	Zbyněk Žáček	1 (0-1-0)	1 (0-1-0)
4. místo	Alexandra Látalová	1 (0-1-0)	1 (0-1-0)
6. místo	Petr Matula	0 (0-0-0)	0 (0-0-0)
6. místo	Pavel Mokrý	0 (0-0-0)	0 (0-0-0)

Statistika zisku medailí národů:

pořadí	stát	počet medailí
1. místo	Česko	49 (19-17-13)
2. místo	Rusko	46 (15-16-15)
3. místo	Ukrajina	32 (14-8-10)
4. místo	Bělorusko	8 (5-1-2)
5. místo	Německo	14 (3-7-4)
6. místo	Maďarsko	7 (2-4-1)
7. místo	Litva	6 (2-2-2)
8. místo	USA	4 (2-0-2)
8. místo	Slovensko	4 (2-0-2)
9. místo	Čína	6 (1-3-2)
10. místo	Anglie	1 (1-0-0)
11. místo	Švédsko	5 (0-4-1)
12. místo	Polsko	6 (0-2-4)
13. místo	Chorvatsko	2 (0-1-1)
14. místo	Slovinsko	1 (0-1-0)
15. místo	Bulharsko	2 (0-0-2)
16. místo	Korea	1 (0-0-1)
16. místo	Kazachstán	1 (0-0-1)

Článek:

Cesta

Nominace

Sezóna začala, dá se říci, obdobně, jako ty předešlé. Krajské přebory, začaly, sotva se stmívalo v pozdějších hodinách, tréninky po zimě konečně venku, rána chladná, ale slunná. Zkrátka zima byla ta tam.
Měli jsme za sebou už pět závodů krajských přeborů a jeli jsme na MČR k Olomouci. Od tam jsme měli jet na REPRE soustředění do Ukrajiny. Právě v Ukrajině to začalo. V závodech se mi moc nedařilo. Jak jste se dočetli z různých článků, měli jsme na Ukrajině dost zranění. Matěj vyvrknutou nohu (což mu zkomplikovalo nominaci na MS 2012), stejně dopadl i Pavel i když o moc líp a Ondra se rozsekal na cestě o kameny. Na mě to čekalo poslední den na tréninku. Byla osmdesátka, běžel jsem krásnej trénink, ovšem sto metrů od cesty, po které to bylo cca tři sta metrů do cíle, jsem zakopl a reflexně jsem před sebe dal nataženou ruku, aby zmírnila můj pád. Ovšem jsem byl po sedmi kilometrech docela unavenej, takže jsem ruku nezpevnil a spadl na ni. Ta to nevydržela a vykloubila se. Štěstí, že se mnou běžel Pavel, se kterým jsem se poté dostal na cestu. Za hodinu a půl jsme byli v nemocnici. Dali mně ruku do sádry. Tři týdny stop. Plus další tři týdny, než budu moci po rehabilitacích běhat.
Pár dní před nominačkama (21.6.–24.6.) mě dal Kuba Veškrna do kupy a já tak mohl jet. Jen těžce jsem si představoval, že se nominuji na Mistrovství světa. Ono měsíc a půl bez rádia a běhacích bot je opravdu hodně, navíc když soupeři každý den trénují. Ruka nominačky přežila, ale výsledek nebyl nic moc. Zatím jsem byl 3/5, ale to ještě Pavel nejel kvůli MČR v atletice. Což všem usnadnilo práci, protože poté letos ukázal své kvality na ME v Litvě, kde 2m vyhrál. Ale kvůli tomu, že jel raději na atletické závody, místo na nominačky, přišel o šanci přímého postupu na MS.
Další nominačky byly 2 závody na 4 denních, tam se ukázalo, že bez naděje určitě nejsem, ale na dobré umístění na MS, když se nominuji, to moc růžově nevypadá. Poté jsme jeli do Švýcarska na OB závody. Ty mě docela bodly, protože mapu nezvládám.
A byly tu poslední nominačky v Liberci. Nenominování se na MS by pro mě bylo nesplnění cíle sezóny, takže jsem si možnost, že by to nemuselo vyjít nechtěl připustit. Naštěstí pro mě Martin Šimáček nezaběhl výkon, jaký by asi chtěl a na jaký má, takže se před něho dostali asi ve třech závodech ze čtyř tři závodníci včetně mě. Poslední závod mě sice nevyšel, ale protože Martin opět nedokázal porazit bráchu Ondru, dostal jsem se po seškrtání dvou nejhorších závodů před něj na 2. místo za prvního Ondru. Čtvrtý byl Pavel, pátý Matěj.
Byl jsem v "suchu". Nominace na všechny čtyři závody na MS byla jistá. Šéftrenér reprezentace se poté rozhodl nominovat Pavla na klasiky, Martina na sprint a foxoring.
Ještě před třemi měsíci bych přemýšlel o věcech typu: jaké budeme mýt týmové medaile, budu mít individuální? Teď jsem byl rád, že vůbec někam jedu. O mé fyzičce svědčil i můj čas na dráze 20:29, který jsem měl i loni lepší o třicet jedna sekund. Nezbývalo nic než trénovat a trénovat a trénovat. Musel jsem dohnat 90 dní nic nedělání, což bylo nemožné, alespoň jsem se chtěl dostat do fáze před zraněním, kdy jsem na tom byl relativně dobře. Každým dnem jsem si připadal víc fyzicky připravenější. V srpnu jsme měli REPRE letní soustředění přes týden a bezprostředně poté jsem jel na naše oddílové soustředění, kde jsem byl týden. Tento záhul mně pomohl jak fyzicky, tak psychicky, takže 14 dní před Mistrovstvím světa jsem měl pocit, že jsem připraven. Doma jsem ještě chodil běhat, ve škole jsem strávil první dva dny a ve středu jsme odjížděli na 16. Mistrovství světa v radiovém orientačním běhu 2012 srbském Kopaoniku.

Tréninkové závody v Srbsku

Jeli jsme už 5.9., protože 6.-9.9. byly na místě předzávody, jejich world cup (náš trénink), abychom si vyzkoušeli terén, stavbu trati, jestli nám funguje technika atd. Jelikož byl start a cíl na všech čtyřech závodech u sebe a na stejném místě, po prvním dni už to moc závod nebyl. Všichni už věděli co čekat a taktika po startu byla stejná. Atmosféra byla poklidná, ještě nás tam taky nebylo tolik, jako na mistrovství, sotva polovina. V pátek 7.9. přijeli i naši reprezentační kolegové co musí chodit v týdnu do práce a připojili se k nám v sobotním a nedělním závodě. Na závěr bylo v pondělí vyhlášení, kde jsme ukázali, že i v tréninkovém tempu dokážeme být na bedně:). Já jsme byl na bedně jednou třetí ze třech možností a to za součet výsledků jednoho dvoumetru a jedné osmdesátky. Zdraví mně přálo, cítil jsem se skvěle. Byl jsem připraven.

144MHz - první den

První jsme měli na programu dvoumetr. Startoval jsem na začátku, takže nebylo zas tolik času na stres, ale ani mentální přípravě jsem moc nedal. Naštěstí počasí bylo lepší, než hlásila předpověď, ani nebyla taková zima. Což mně vyhovovalo. Po startu jsem se v koridoru trochu zděsil, neboť nás hnal pořád níž a níž, což na dvoumetru není ideální. Bohužel nám pořadatelé nesdělili, jak je koridor dlouhý, takže mně trochu zasáhl do naplánovaného postupu. Stres mě začínal pomalu dostávat. První kontrolu jsem našel s 8 minutovým zpožděním a další jsem nemohl dohledat. Nemoh jsem se soustředit. Další kontrola mě vyškolila jako žádná. Nechal jsem tam asi 48 minut. Kvůli běhání z kopce na kopec mně ubylo hrozně sil. Když mně začala další kontrola měřit přes údolí, už jsem neměl sílu ani nadávat, prostě jsem tam běžel. Byla to ale chyba, protože kdybych zůstal na tom kopci, kde jsem byl, snad bych našel v další relaci pětku, která mně ale měřila jinam, takže jsem se rozhod, že ji vezmu pak. Konečně jsem se vydrápal na největší kopec na mapě a našel kontrolu. Pětku jsem měl ovšem za zády. Hnal mě ale limit a síly už prostě nebyly. Tak jsem se na ni vykašlal a šel do cíle. Čas: 128:53 (vítěz 71:46), naběháno: 13km, umístění: 19/35. Jako premiéra na MS by to někomu možná stačilo, někdo by i bral nominaci jako já, když jsem se nominoval všema deseti, ale tam bylo teď a teď se bojuje o medaile, takže 19. místo pro mě bylo zklamáním. I týmy jsme projeli. Nezbývalo si říci než, zítra od znova!

SPRINT - druhý den

Probudili jsme se do zamračeného rána a po včerejšku se vyhrabávali z postele. Divil jsem se, jak to, že mě nic moc nebolí. Ale nebyl čas to řešit. Rychle snídaně, které tu byly stejně dobré jako obědy a večeře. Vždy na výběr z několika hlavních jídel, příloh, salátů, dezertů, ovoce. Prostě boží. Po snídani jsme šli společně s ostatními státy pár stovek metrů na start sprintu. Ten byl co by si kamenem dohodil od našeho hotelu. Cíl byl na náměstí hotelu, což jsme ovšem nevěděli. Na startu jsem byl hodně nervózní, naštěstí se mě nějak 10 minut před startem podařilo uklidnit a dokonce jsem se i soustředil. Poslední motivace od Andreje a bylo odstartováno. Neběžel jsem mezi prvními, spíše jsem zaměřoval a vymýšlel pořadí. První kontrolu jsem našel více méně s ostatními. Poté jsme se už rozdělili. Po nalezení další kontroly jsem na to šlápl a za 7:22 jsem byl u divácké. Rozhodování na začátku rychlého okruhu mně zabralo pár sekund. Ale pak jsem se rozhodl pro jasnou volbu pořadí. Pořadí na rychlých kontrolách jsem sice bral jako jediný, já si ale myslím, že bylo nejrychlejší (mám to doložené výsledkem). Ještě rychlý doběh na maják. Po schodech nebyl nic moc, jsem rád, že jsem přežil. Čas: 16:38, naběháno: 2,9km, umístění: 1/31. Vyhrál jsem o 6 sekund před druhým Algirdasem Bartkeviciusem z Litvy a o 29 sekund před třetím Ondrou Šimáčkem.
Málo kdo věřil, že by se to mohl stát, ale stalo se. Ondra byl do té doby letos od nás neporažen. A ve sprintu jsem ho konečně dal. Získal jsem tak titul Mistra Světa a splnil si tak cíl v mé sportovní kariéře. Celkově se nám ten den dařilo. Plno zlata ale i jiného kovu putovalo k nám. Česká hymna se ten večer linula z reproduktorů hned několikrát. Nádhera.

3,5MHz - třetí den

Byl čas na vše zapomenout, byl čas na osmdesátku. Dnešní ráno už nebylo tak pěkné, jak rána předchozí. V noci sprchlo, takže jsem byl upřímně rád, že mám dvoumetr za sebou. Na start jsme jeli poprvé busem, takže jsme se alespoň neunavili chůzí. Start nebyl zrovna na kopci a do startovního prostoru jsme museli vyběhnout na kopec, který zrovna nepatřil mezi ty menší. Ač byla osmdesátka i zde jsem dělal chyby. Jedna fatální se mně stala na třetí kontrole, kde jsem šel na azimut. Došel jsem na kraj kopce, a rozhodl jsem se jít na azimut na kopec naproti, protože jsem ji na tom předchozím neviděl. Měl jsem se ale lépe podívat, byla tam. Než jsem vylezl zpět na ten kopec, kde opravdu byla, ztratil jsem na soupeře 5 minut. Další úseky na trati jsem se už trápil. Neběželo se mi fyzicky zrovna nejlépe. Navíc jsem vzal špatné pořadí, což mně vzalo také hodně sil a do bojů o medaile jsem už nezasáhl. Ani o ty týmové. Čas: 75:44 (vítěz: 59:04), naběháno: 9,7km, umístění: 13/35. Ondra si tak zaslouženě doběhl pro titul Mistra Světa. V tomto závodě ho nikdo nepřekonal. Mě alespoň těšilo premiérové 1. místo z týmů (Ondra Šimáček, Pavel Hladík, Kuba Šrom). Závod byl pro mě z individuálního výkonu opět zklamáním. Nedokázal jsem se ani na jednu klasiku soustředit, tak jak jsem si představoval. A to jsem si myslel, že má hlavní zbraň bude právně v nich.

FOXORING - čtvrtý den

Na MS není vše tak, jak člověk očekává. Někdy se vše podaří, jindy zase ne. Co na mě dnešek přichystal by mě ani ve snu nenapadlo. Ráno místo předpovídaného deště svítilo sluníčko, místy bylo i teplo. Sice jsme po včerejším hamfestu byli trochu mimo, pro mě to ale znamenalo žádný stres. Navíc nikdo ode mě nečekal na foxoringu zázraky, neboť všichni si byli vědomi, že mě mapa moc nejde, včetně mě. Řekl jsem si, že prostě poběžím a budu se snažit neztratit. Byl jsem ready. Dostali jsme mapu, vyběhli. Bylo mně jasné už od prvního pohledu, že na této trati se bude trestat každá ztráta, každé zaseknutí se. Trať byla velice rychlá. Na druhé kontrole jsem se zasekl, když jsem nemohl zaměřit kontrolu i když jsem byl u ní. Ztratil jsem minutu, kterou využil soupeř startující zamnou a dohnal mě. Další tři kontroly jsme razili spolu. Poté mně utekl. Brali jsme ke konci jiné pořadí, takže jsme se už nepotkali. Až u majáku. Já už jsem taky nedělal větší chyby a se závodem jsem byl spokojený. To jsem ještě netušil že by to mohlo stačit na bednu. Vítězem byl ten, se kterým jsem běžel tři kontroly, Rodionov z Ruska. Čas: 60:18 (vítěz: 57:56), naběháno: 8,8km, umístění 2/25. O druhé místo jsem se musel podělit s litevcem Bartkeviciusem, se kterým jsem měl stejný čas.

Hodnocení

Ani na začátku sezóny, kdy jsem byl bez zranění jsem si nemyslel, že bych mohl dosáhnou takových úspěchů právě ve sprintu a foxoringu. Konečně jsem také získal zlato z týmů, které se mně nepodařilo získat ani na MEŽD 2010 na Slovensku. Jsem rád, že se sešla skvělá parta a že i já mohl být u toho. Nepoštěstí se vždy a v každém sportu, aby spolu lidé na 100% vycházeli a vzájemně se podporovali. V Srbsku se to ovšem stalo a bylo to super. Ukázali jsme, že loňské celkové vítězství nad všemi státy nebylo jenom ojedinělým úspěchem, ale začátkem dlouhodobého obývání této pozice. Ač se zdá náš sport na první pohled jednoznačně jako záležitost jednotlivců, zdaleka tomu tak není. Kdyby nebylo kolektivu, kdyby jsme se spolu nesmáli, nepovídali a nepomáhali si v lese i když je to zakázané, kdybychom si po závodě nesedli a neprobraly postupy, kdybychom na soustředění nestrávili hodiny denně na schůzy a nepovídali si o taktice ROB, myslíte, že by někdo z nás jako jednotlivec něco dokázal? Každý koho znám se na mém úspěchu na MS 2012 podílel ať už fyzicky, psychicky nebo technicky. Děkuji vám. Díky realizačnímu týmu: Kubovi a Karolíně za masáže a fizio, klukům televizákům (odkaz na reportáž naleznete nahoře), Nečíkovi za "kamerování" a díky Andreji Gomzykovi, bez kterého bychom na MS nepředvedli to, co jsme předvedli. Z mého pohledu se mně sezóna vyvedla nad očekávání, důkazem je zisk 2 zlatých a jedné stříbrné medaile do mé sbírky cenných kovů ze šampionátů. A jaký je cíl na příští rok? Přece ME Polsko 2013!!!

autor: Jakub Šrom